Už to budou tři roky, co společnost FANUC uvedla na trh svého první kolaborativního robota. Od té doby vznikla celá řada dalších modelů od různých společností. S rozvojem kolaborativní robotiky ale vznikly také nejrůznější domněnky. Co je na nich pravdy?

Mýtus 1: Kolaborativní roboty jsou drahé

Je pravda, že investice do spolupracujícího robota může být ze začátku pro některé firmy citelná, efekt na sebe ale nenechá dlouho čekat. Používání kolaborativních robotů snižuje výrobní náklady a investice do této technologie se firmám velmi brzy vrací.

Mýtus 2: Roboty nikdy neodvedou tak dobrou práci jako lidé

To není vůbec pravda. Spolupracující roboty pracují s vysokou přesností. Jsou preciznější, jelikož hodnoty, kterých se mají držet, jsou přesně naprogramované. Díky tomu roboty třeba na výrobních linkách zvyšují celkovou produktivitu a kvalitu odvedené práce a na rozdíl od lidí mají nesrovnatelně vyšší sílu a vytrvalost.

Mýtus 3: Roboty berou lidem jejich práci

To je veliké nedorozumění.  Hlavní přínos spolupracujících robotů stojí na vzájemné spolupráci lidí a robotů. Zapojení robotů do procesu sice nahradí část lidských zdrojů, zatímco ale roboty zastanou těžkou a monotónní práci, lidé se díky tomu mohou věnovat jemnějším, kvalifikovanějším činnostem. Roboty tak na lince například vykládají díly a podávají je člověku, který je montuje. Robot podává a nasazuje věci, člověk je doladí a kontroluje. Roboty tak v konečném důsledku mohou naopak řešit problém nedostatku lidských zdrojů tím, že zastanou práci, na kterou je těžké sehnat zaměstnance. Kolaborativní roboty najdou využití i u úplně malých, úzce specializovaných firem o 2-3 zaměstnancích.

Mýtus 4: Používání robotů v těsné blízkosti člověka je nebezpečné

To může platit u běžných robotů, u kolaborativních robotů však nikoli. Ty jsou vyvíjeny právě za účelem, aby mohly pracovat v těsné blízkosti člověka bez jakéhokoli rizika. Povrch robota je proto tvořen tvrzeným molitanem tak, aby člověku při kontaktu nemohl nijak ublížit. Robot má v sobě také zabudovaný inteligentní senzorický systém, pomocí něhož se dotykem zastaví. A i kdyby k zastavení robota nedošlo, v okamžiku, kdy do člověka narazí, stáhne se robot zpátky a zastaví se. Což se při běžné práci může stávat, robota však velice snadno uvedete zpátky do chodu pomocí tlačítek, u menších robotů stačí poklepání na konstrukci. Spolupráce lidí a robotů je tak opravdu velmi snadná.

Mýtus 5: Spolupráce s kolaborativními roboty je pomalá

Může se zdát, že zavádění robotů do výroby může být pomalé. Opak je ale pravdou. Při práci v blízkosti člověka mají spolupracující roboty rychlost srovnatelnou s rychlostí člověka tak, aby spolupráce byla nanejvýš efektivní. Existuje ale také možnost zvýšit rychlost robota pomocí přídavného bezpečnostního senzoru ve chvíli, kdy se člověk vzdálí. Rychlost robota se pak může až ztrojnásobit.

Mýtus 6: Zavedení spolupracujících robotů do výroby je příliš složité

Ani to není pravda, byť to může znít těžko uvěřitelně. Různé firmy používají k instalaci robotů různé systémy, ale například roboty FANUC používají pro všechny modely stále stejný systém. Se základní znalostí programování FANUCu se obsluhu kolaborativních robotů naučíte během hodinového školení. Díky připojení robota na síť pak navíc kdykoli můžete zjistit stav výroby z telefonu nebo tabletu.