Senzory průmyslových robotů jsou nezbytnou součástí každého robotického systému. Monitorují interakce s okolím, měří změny v prostředí, které by mohly ovlivnit úlohu robotu a zároveň kontrolují výsledky jeho akce. Představujeme vám 7 typů senzorů průmyslových robotů, které se vám mohou hodit!

 

FOTO: 7 typů senzorů průmyslových robotů

Seznory průmyslových robotů pomáhají robotu správně pracovat a navíc mohou zabránit nebezpečným situacím na pracovišti.
Zdroj: Koláž Martina Ambrože

1. Videokamera s 2D vizí kontroluje pohyb robotu

Jedním z nejdéle používaných senzorů průmyslových robotů je takzvaná 2D vize. Jedná se o videokameru, která umožňuje například detekci pohybu zpracovávané části nebo lokalizaci části na dopravníku. Přestože jde o jeden z nejstarších senzorů průmyslových robotů, je jasné, že na trhu ještě nějakou dobu zůstane. Kamera umožňuje robotu snadno přizpůsobit svou činnost informacím, které obdrží od okolí.

2. 3D senzory zjišťují třetí rozměr objektu

V současné době jsou stále populárnější 3D senzory průmyslových robotů, které umožňují snímat objekt v úhlech X, Y a Z. Systém funguje buďto na principu dvou videokamer, nebo sleduje třetí rozměr objektu pomocí laserového skeneru. Takzvaná 3D vize umožňuje detekovat objekty v zásobníku, přetvořit jejich část do 3D, analyzovat ji a vybrat nejlepší možný způsob zpracování.

3. Senzory kontrolují sílu robotického zápěstí

Zatímco kamery jsou očima robotů, existují také senzory, které kontrolují sílu v robotickém zápěstí. Dávají tedy robotům cit a díky nim jsou schopni odhadnout sílu, kterou musí použít pro práci s určitou součástkou.
Silové senzory bývají obvykle umístěny mezi robotem a nástrojem, který používá. Na následujícím videu můžete vidět robotický systém FANUC, který je opatřen jak vizí, tak senzory, měřícími sílu robota.

4. Čidla zabraňují kolizím s předměty či osobami

Velice důležitá jsou čidla, která zabraňují případné kolizi robota s osobou či objektem. Tento typ senzoru může vypadat různě, jeho hlavní činnost však zůstává vždy stejná. Zajišťuje především bezpečný pracovní prostor bez hrozby kolizí strojů s lidmi či s jakýmikoliv předměty.

Některé typy senzorů jsou naprogramovány k ochraně lidí tak, že jakmile se dotknou měkkého povrchu, robot dostane signál a automaticky se vypne. Mohou být zabudované přímo do robotu. Ať už je systém postaven jakkoliv, pokud ucítí robot abnormální sílu, je automaticky zastaven. Proto nehrozí kolize.

5. Bezpečnostní senzory ochrání lidské pracovníky

Se zavedením průmyslových robotů do továren vznikla pracoviště, kde lidé sdílejí prostor s roboty. Ty musejí být uzpůsobeny tak, aby lidské pracovníky co nejméně ohrožovali. K tomu slouží senzory průmyslových robotů, zajišťující bezpečnost práce.

Senzory průmyslových robotů mohou mít různou podobu, od kamer až po lasery. Některé z nich jsou navrženy tak, aby zpomalily robota, jakmile se člověk vyskytne v určité oblasti. Fungování bezpečnostních senzorů je možné dobře ilustrovat na tak obyčejném zařízení, jako jsou automatická garážová vrata. I ta se okamžitě zastaví, jakmile narazí na překážku.

Jedním z nejkomplexnějších bezpečnostních systémů je DCS od FANUC, který zajišťuje zcela bezpečné sledování pozice i rychlosti robota a zajistí, že robot zůstane uvnitř určených míst.

6. Senzory, detekující chybná uchopení

Tento typ detektorů umožňuje robotu poznat, že uchopil předmět nesprávným způsobem nebo vůbec. V případě, že jeho chapadla neuchytí díl správně a hrozilo by jeho vypadnutí, robot postup uchycení raději zopakuje. Robot zároveň pozná, pokud jsou jeho chapadla prázdná. Detektor je chopen podle použité síly zjistit, zdali drží předmět pevně v ruce a je připraven pro další akci.

7. Externí a interní robotické senzory

Senzory průmyslových robotů rozdělujeme na interní a externí. První z nich umožňují robotu pozorovat jeho vnitřní stav. Druhé zajišťují interakci s okolním světem. U každého robota je důležitá kombinace různých typů senzorů, informace z nich je třeba sdružovat.

Pouze díky kombinaci různých typů senzorů je možné sledovat vše potřebné. Čidla mohou mít různé časové základny a jsou od sebe vzdálena, proto je nutné zavést všechny informace do jednoho souřadného systému. Tím eliminujeme veškeré nejistoty a šumy.